Předlohou vydání offertoria Quoniam iniquitatem byla autografní partitura uložená v Österreichische Nationalbibliothek Wien ve Vídni pod signaturou Wn Mus. Hs. 16441. Offertorium Quoniam iniquitatem je jedenáctým titulem historické řady Thesaurus Antiquae Musicae.

Nástup do funkce vídeňského dvorního varhaníka v roce 1822 znamenal pro Voříška změnu umělecké orientace, jiný druh praxe. Ze světských skladeb dokončil už jen klavírní Sonátu op. 20 b moll a poslední čas své tvorby věnoval skladbám církevním. Offertorium Quoniam iniquitatem cognosco skladatel věnoval spolku Steiermärkischer Musikverein po návštěvě Štýrského Hradce jako dík za jmenování čestným členem (na podzim 1824).

Pro začínající Andante je typická homofonní sazba vybavená romantizujícími dramatickými rytmickými a dynamickými změnami, které jsou někdy pozvolné a v druhé části neočekávaně prudké. Allegro moderato je úžasnou řemeslnou prací mistra kontrapunktu a polyfonie barokního období. Přesto ostinátní doprovod houslí a harmonické pozadí skladby nás nutně vtáhne do pozdního klasicismu. V závěrečném monumentálním Adagiu se Voříšek nechal inspirovat uměním renesančních polyfoniků, které spojil s klasicistně romantickou instrumentací. Tím docílil neobyčejně vznešeného a duchovně strhujícího charakteru, který se od jistých náznaků středověké hudby západní civilizace objevuje v každé epoše dodnes.  

obsazení: S A T B soli, 2ob, 2fg, 2trb (clarini in C), 3tbn, timp, vno I, vno II, vla, org [vcl, cb]
materiál: party
nakl.č.: R 162b