Antonín Rejcha (26. února 1770 – 28. dubna 1836) proslul nejenom jako progresivní skladatel své doby, ale zejména jako hudební teoretik, který zasáhnul do vývoje evropské hudby svou hudebně teoretickou a pedagogickou činností.

Přes Rejchovy snahy proniknout do povědomí veřejnosti hlavně jako operní skladatel, zůstává těžištěm jeho skladatelské činnosti hudba komorní, ve které se obzvláště vyjímá tvorba pro dechové kvinteto. Symfonická tvorba sice zůstává v ústraní zájmu o Rejchovo dílo, přesto však zaujímá podstatné místo mezi skladbami, kterých si sám skladatel obzvláště cenil.

Symfonie F-dur náleží do trojice symfonií, které Rejcha zkomponoval ve Vídni v roce 1808, z nichž se dochovala pouze symfonie č. 1, G-dur a symfonie č. 3, F-dur. První byla dokončena 13. července a třetí 4. srpna téhož roku, jak uvedeno na titulní straně každého z rukopisů. Dá se říci, že Symfonie č. 3 F-dur je skladbou otevírající Rejchovo nové tvůrčí období. Po svém příjezdu do Paříže byl Rejcha přijat do kruhu svých kolegů a přátel, jakými byli zejména Luigi Cherubini (1760–1842), Francois-Joseph Gossec (1734–1829), Étienne Nicolas Méhul (1763–1817) či Charles Simon Catel (1773–1830). Cherubini, v té době ředitel Conservatoire de Paris, zařadil dílo na program koncertu konzervatoře 7. května 1809. Skladba vzbudila mezi pařížskou kritikou i kulturní veřejností pozitivní ohlas, čímž uvedla Rejchu na hudební scénu metropole a svým způsobem i na půdu pařížské konzervatoře.

Předlohou pro vydání Symfonie F-dur Antonína Rejchy byl autograf partitury uložený v Bibliotheque Nationale de France – Paris pod signaturou MS 14499.  

obsazení: fl, 2ob, 2cl, 2fg, 2cor, timp, archi
materiál: partitura
nakl.č.: R 244

Samostatné party pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz