Noty České varhanní skladby II (ed. Josef Popelka)
Rok vydání
2012
Vydavatel
Český rozhlas
Distributor
Radioservis a.s.
EAN
9790660612194
Katalogové číslo
R 252
Interpret

České varhanní skladby II (ed. Josef Popelka)

České varhanní skladby II (ed. Josef Popelka)

Skladatelé, jejichž díla tento sešit přináší, jsou úzce spjati s pražskou varhanickou školou, resp. pražskou konzervatoří, s níž se tento ústav v roce 1889/90 sloučil. Varhanická škola byla založena v Praze v roce 1830 Spolkem pro pěstování hudby církevní v Čechách pod názvem Ústav ku vzdělání varhaníků a ředitelů kůru s úmyslem poskytovat žákům potřebné vzdělání pro účely chrámového hudebního provozu.

Nejprve se jednalo o jednoletý kurs, od roku 1835 bylo pak studium dvouleté a v roce 1871 byl pak otevřen i třetí ročník studia. Zatímco na konzervatoři (otevřené roku 1811) se vyučovalo zpočátku pouze ve vybraných instrumentálních oborech (a od roku 1815 také zpěvu), na varhanické škole byl položen důraz na praktické zvládnutí hudební teorie (generálbas, kontrapunkt, harmonie, základy kompoziční nauky). Za necelých šedesát let své samostatné činnosti se varhanická škola stala významnou vzdělávací institucí, která postupně mnohonásobně přesáhla původní ambice svých zakladatelů a vychovala několik generací varhaníků, ředitelů kůrů, ale především také skladatelů, mezi nimiž najdeme i takové osobnosti, jako jsou Antonín Dvořák, Josef Bohuslav Foerster či Leoš Janáček.

Karel František Pitsch (1786, Bartošovice – 1858, Praha), třetí ředitel varhanické školy (v letech 1842–1858), byl významným českým pedagogem a varhaníkem, za jehož nejvýznamnější počin bývá považováno vydání sbírky Museum für Orgelspieler (tři svazky vyšly v letech 1832–1834), výběru varhanních skladeb různých skladatelů (některé uváděné skladby jsou ovšem ve sbírce připisovány jiným, než skutečným autorům) určeného pro praktickou potřebu a studium. Kromě skladeb pro varhany je také autorem několika chrámových děl a písní.

Josef Leopold Zvonař (1824, Kublov – 1865, Praha), hudební teoretik, pedagog a skladatel, působil od roku 1844 jako asistent ředitele K. F. Pitsche (u něhož v roce 1842 sám varhanickou školu absolvoval) a po jeho smrti očekával, že se stane jeho nástupcem. Byl však jmenován pouze prozatímním ředitelem na období necelých šesti měsíců, během nichž byl vypsán konkurz, z něhož v listopadu 1858 vzešel nový ředitel J. Krejčí. V letech 1860–1863 působil jako ředitel Žofínské akademie a v posledních letech života jako učitel zpěvu na české vyšší škole dívčí. Kromě toho se však věnoval celé řadě dalších aktivit. Kromě činnosti organizační byl významným hudebním teoretikem: vydal několik hudebně pedagogických a hudebně teoretických příruček (zejména Základy harmonie a zpěvu s příslušným navedením pro učitele hudby vůbec a národních škol zvláště, Praha 1860) a je také autorem velké části hudebních hesel v Riegrově slovníku naučném. Těžištěm jeho skladatelského odkazu jsou především skladby vokální (písně, dvojzpěvy a sbory).

Josef Krejčí (1821, Milostín – 1881, Praha) absolvoval v Praze učitelský kurz (1838) a varhanickou školu (1839) a působil jako varhaník v několika kostelech. V roce 1858 uspěl u konkurzu na ředitele varhanické školy, kterou vedl do roku 1866, kdy se stal ředitelem pražské konzervatoře. V literatuře bývá označován za konzervativního pedagoga i skladatele a v tomto duchu bývá také chápáno jeho známé výstupní hodnocení Antonína Dvořáka (varhanickou školu absolvoval v roce 1859), jehož označil za „výborný, ale spíše praktický talent“. V roce 1848–1849 redigoval první samostatný český hudební časopis Caecilia.

Josef Förster (1833, Osenice – 1907, Praha), skladatel, pedagog, varhaník a hudební publicista, otec známějšího Josefa Bohuslava Foerstera, absolvoval varhanickou školu s vyznamenáním v roce 1852. Po krátkém působení ve vyšebrodském klášteře nastoupil roku 1857 jako učitel na varhanickou školu, opustil ji však již v roce 1860 kvůli nesouhlasu se jmenováním Josefa Krejčího ředitelem. Od roku 1866 vyučoval na pražské konzervatoři sborovému zpěvu a v letech 1879 až 1904, kdy odešel do výslužby, hudební teorii. Působil také jako chrámový varhaník v několika pražských kostelech. Významné bylo jeho působení u sv. Vojtěcha, kde coby ředitel kůru uváděl za účasti umělců Prozatímního divadla velké figurální mše, po příklonu k názorům reformního hnutí pak mešní skladby renesančních polyfoniků. Od roku 1887 do smrti byl ředitelem kůru ve svatovítském chrámu na pražských Hradčanech. Je autorem ve své době velmi ceněné učebnice harmonie a také školy varhanní hry vydané v roce 1862 v Praze pod názvem Praktický návod ku hře na varhany. Jeho skladatelský odkaz zahrnuje díla určená varhanám, klavíru i harmoniu, jakož i skladby vokální a vokálně-instrumentální.

Josef Suk (1874, Křečovice – 1835, Benešov), skladatel, pedagog a houslista, člen Českého kvarteta, působil od roku 1922 jako řádný profesor mistrovské školy pražské konzervatoře a mezi lety 1924 až 1935 byl celkem čtyřikrát zvolen jejím rektorem (nejvyšším představitelem školy, voleným vždy na jeden školní rok).
 
obsazení: org
materiál: party
nakl.č.: R 252

286 Kč
Rok vydání
2012
Vydavatel
Český rozhlas
Distributor
Radioservis a.s.
EAN
9790660612194
Katalogové číslo
R 252
Interpret