Dvě rozhlasové hry Zdeňka Svěráka. To jeli dva ve vlaku vypráví anekdotický příběh o dvou starších pánech ve výslužbě, kteří se jednoho dne setkají na cestě. Ačkoliv mají oba v životě stejná trápení, nejsou si schopni porozumět. Hrdinou komedie Posel hydrometeorologického ústavu je člověk, který neodolá pokušení mystifikovat posluchače v rozhlasovém vysílání.
Zdeněk Svěrák představuje své hry takto: To jeli dva ve vlaku už svým názvem připomíná začátek nějakého vtipu. Na té hříčce je znát, že jsem byl venkovským učitelem a že jsem miloval Fráňu Šrámka a Karla Čapka. Nejvíc vás asi potěší dva herci, kteří tu zanechali stopu svých hlasů: Bohuš Záhorský a Rudolf Deyl ml. A to nevíte, jak první z nich potěšil mě. Po natáčení mně, nesmělému začínajícímu autorovi řekl: Človíčku, měl byste zkusit napsat něco pro divadlo nebo pro film, poněvadž umíte dialog. Posel hydrometeorologického ústavu je veselejší kousek. Fascinovali mě tenkrát podvodníci a mystifikátoři. Tak dlouho jsem o nich psal povídky, až jsem se usadil na mystifikaci s Járou Cimrmanem. Posel byl natočen dvakrát. Poprvé s Karlem Högerem v roli zubaře a s Jiřím Sovákem v roli Rouska. Tato verze byla však na příkaz shora v sedmdesátých letech smazána, neboť režisér Jan Fuchs se octl na černé listině. Vy máte v ruce pozdější jeho nahrávku, při níž přidělil zubaře Josefu Abrhámovi a Rouska bůhvíproč mně. Z tohoto hlediska je dobře, že je verze se Sovákem zničena. Aspoň nemáte srovnání.