Romance náleží k těm druhům evropského básnictví a evropské hudby, jež má za sebou dlouhou a proměnlivou historii. Jejím domovem je Španělsko.
Zde se vyvíjela již někdy od 14. století v okruhu dvorské kultury, v jednohlasé a později vícehlasé podobě. V 17. století přešla do prostředí divadelního a dokonce i chrámového a od 18. století zakotvila pevně též ve sféře folklórní.
Od 2. poloviny 18. století je pěstována ve Francii, kde se stává záhy nemírně oblíbeným a módním druhem domácího muzicírování a společenského zpěvu i nepostradatelným a efektním sólovým číslem operním.
Od přelomu 18. a 19. století se těší neobyčejné popularitě a rozkvětu i v Rusku, kam je spolu s dalšími kulturními podněty a vlivy přenesena z francouzského prostředí. Rovněž němečtí romantičtí básníci a skladatelé se občas rádi obracejí
k exotickým jižním námětům a inspiracím - připomeňme zde aspoň cyklus 15 romancí o krásné Mageloně, op. 33 Johannesa Brahmse na slova Ludwiga Tiecka.
Charakteristické znaky vokální romance 18. a 19. století lze popsat poměrně snadno: výrazná melodická linka opřená o akordický doprovod, jednoduchá, většinou strofická forma
a k tomu texty či spíše krátké veršované příběhy milostného, sentimentálního, ale též pohádkového či hrdinsko-patriotického obsahu. S instrumentální romancí, jež se objevuje též od konce 18. století, je to poněkud složitější.
Vedle kusů, které se víceméně těsně váží k příslušným vokálním předlohám a které tedy náležejí k typu "písně beze slov", nalezneme i kompozice rozměrnější a hudebně náročnější.
K nejznámějším příkladům patří zajisté pomalá věta Mozartova klavírního koncertu d moll, K. 466 nebo druhá věta z jeho Malé noční hudby.
Zdá se, že jediným společným rysem těchto romancí zůstává dominující složka melodická, instrumentální kantiléna.
V Romancích G dur, op. 40 a F dur, op. 50 Ludwiga van Beethovena se patrně poprvé dostává výrazně ke slovu kantabilita sólových houslí.
Většina slavných a populárních instrumentálních romancí 19. a zčásti i 20. století je pak psána nebo upravována právě pro tento nástroj - jak o tom svědčí i naše nahrávka.
Jarmila Gabrielová