Komentář k původnímu LP 81 0691-1 Pantonu z roku 1985:
Mladí umělci, kteří se na tomto snímku představují ukázkou ze svého vrcholného interpretačního umění, jsou v mnoha směrech výjimeční. Jejich mistrovství je samozřejmostí a vydobylo si již četná mezinárodní uznání, a tak mohou nyní své síly soustředit jen na koncertní činnost a rozšiřování svého repertoáru.
Kontrabasista Jiří Hudec se narodil v Brně (r. 1953) a tam také studoval na konzervatoři i Janáčkově akademii múzických umění, kterou absolvoval v roce 1977. To již byly natolik známy jeho kvality, že se téhož roku stal členem České filharmonie, kde je dnes zástupcem vedoucího kontrabasové skupiny. Vstup na koncertní pódia se odehrál velmi rychle a byl mimořádně úspěšný. Již roku 1978 měl samostatný recitál v londýnské Wigmore Hall a ještě téhož roku uvedl premiéru koncertu R. R. Bennetta v Royal Elizabeth Hall za doprovodu English Chamber Orchestra. Souběžně s účastí na domácích festivalech se rozvíjela jeho další koncertní činnost v zahraničí. Roku 1981 byl pozván k nahrávání do frankfurtského rozhlasu a o rok později měl recitál na Isle of Man při tamější soutěži a semináři. Výčet interpretačních kvalit Jiřího Hudce by nebyl ale úplný bez uvedení jeho laureátství několika mezhinárodních interpretačních soutěží (r. 1975 a 1977 v Markneukirchenu, k nejcennějším trofejím patří vítězství na Isle of Man r. 1978 a III. cena z mnichovské soutěže r. 1979). Koncert pro kontrabas s doprovodem orchestru českého skladatele klasicismu působícího ve Vídni Jana Křtitele Vaňhala (1739-1813) patří mezi nejúspěšnější díla, která má Jiří Hudec ve svém repertoáru. V tomto díle (autorem kadence 1. a 3. věty je Václav Fuka) může interpret uplatnit virtuozitu i sílu své přednesové strunky, tedy vlastnosti tak typické pro hru Jiřího Hudce.
Violoncellista Jiří Hošek pochází z Prahy (nar. 1955), kde získal vzdělání na konzervatoři i na Akademii múzických umění. Své studia dovršil půlroční stáží na pařížské Conservatoire Nationale. S úspěchem se zúčastnil domácích interpretačních soutěží a je laureátem těch nejobtížnějších (např. I. cena v soutěži ministerstva kultury r. 1980). Souběžně s tím se rozvíjela jeho koncertní dráha založená na téměř stovce repertoárových skladeb, z nichž mnohé provedl Jiří Hošek s orchestrem. Další vavříny přinesly mezinárodní soutěže - diplom z moskevské Čajkovského soutěže (1982), účast ve finále soutěže Pražského jara (1980). Konstantami Jiřího Hoška jsou mistrovské technické zázemí, tónová kvalita, brilance přednesu a neobvyklá šíře repertoáru od barokních skladeb až po premiéry dneška. Ostatně o tom se mohli přesvědčit nejen posluchači rozhlasového vysílání, pro které natočil řadu snímků, ale i návštěvníci koncertních síní ve Francii, obou německých státech, Polsku, Rumunsku a SSSR. Koncert pro violoncello a orchestr a moll Edgara Elgara (1857-1934) byl Jiřímu Hoškovi inspirativní nejen pro osobitá hudební hodnoty, ale i proto, že byl svého času doménou Pabla Casaise. Předložená nahrávka je československou premiérou.
Oleg Podgorný