Jednou zprvních významných skladatelských osobností českého hudebního baroka je ADAM MICHNA Z OTRADOVIC (*asi 30.6.1600 - †16.10.1676); stal se inspirací mnoha dalších generací skladatelů pro rozvoj tradice české národní hudby..
Většinu života prožil v Jindřichově Hradci, odkud podnikl jen několik větších cest. Prvky italskéhudby převzal patrně z prostředí jezuitských kolejí, s nimiž udržoval již od studií dobré styky - však také většina jeho skladeb vyšla v pražském jezuitském Klementinu. Jeho skladatelský odkaz obsahuje dva skladebné obory: lidově prosté české duchovní písně v úpravě pro 4–5 hlasů, komponované na vlastní texty, a honosné latinské skladby chrámové pro velké figurální obsazení. Jeho duchovní hudba je melodicky velmi nápaditá a členitá, využívá polyfonie a je psána většinou pro varhany, smyčcové nástroje a dechové nástroje. Vokální party jsou založeny na kontrastu mezi barevnými odstíny sólových a sborových hlasů.
Adam Michna byl dlouho považován jen za autora několika duchovních zpěvníků. Jeho význam pro českou barokní hudbu 17. století objevil až v třicátých letech našeho století Emilián Trolda, který první spartoval a vědecky zhodnotil Michnovy skladby nalezené roku 1928 v kroměřížském archívu. Ve stejné době došel ocenění Michna jako básník ve studiích Viléma Bitnara. V posledních letech věnují čeští muzikologové pozornost také hudební stránce Michnových kancionálů pro její lidovost a obdivuhodnou životnost.

Základem této digitální kompilace byl původní titul Supraphonu SV 8309 resp. DV 6196 z roku 1965 se dvěma duchovními díly Adama Michny z Otradovic.
Snímek stejného autora I. mše pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany nahraný Supraphonem v roce 1951 jsme přidali jako bonus.