Z komentáře k původnímu LP titulu 1 16 0203 Drobnosti Fritze Kreislera v úpravě Dalibora Brázdy vydanému Supraphonem v roce 1967 a nyní titul vycházejícímu poprvé digitálně.

Osobnost FRITZE KREISLERA (*2.2.1875 - †29.1.1962) poutala k sobě živý zájem nejen vrstevníků, kteří sami prožívali dobu jeho vrcholného uměleckého působení, ale přitahuje k sobě pozornost i dnešního zájemce o hudbu, pro něhož je jméno Kreisler už jen literárním pojmem aj jehož velké umění mu může částečně přiblížit a evokovat pouze gramofonová deska. Poutá nejen svým výsostným uměním interpretačním, ale i podivuhodnými osudovými proměnami, bohatství vnitřního i vnějšího života, celým životním stylem...
Své drobné přídavkové skladby psal nejčastěji v duchu skladatelů hudebního baroka a rokoka a také je pod různými jmény skladatelů tohoto období na svých koncertních programech uváděl. Trvalo dost dlouho, než se prozradilo, že skladby, které Kreisler uváděl pod jmény Vivaldi, Porpora, Martini, Couperin atd., jsou ve skutečnosti jeho vlastními díly. Okolo této mystifikace vznikl tehdy značný rozruch. Jiné Kreislerovy drobné skladbičky těží z trvalé obliby sentimentálních vídeňských "liebesstucku", které zaujmou posluchače melodickou líbivostí a rytmickou svěžestí - lhostejno, zda leckdy i odvozenou..V interpretaci těchto maličkostí, z nichž některé přešly rychle do repertoáru dalších koncertujících houslistů, byl jejich autor nepřekonatelný. Jejich životnost je obdivuhodná, ještě dnes se k nim vracejí interpreti nejrůznějších kategorií, ponejvíce ovšem houslisté, a to právě ti špičkoví: Francescatti, Stern, Menuhin aj. I u nás je tento "gemutlich" Kreisler stále živý, jak ostatně dosvědčuje i naše deska, obsahující výběr nejsvěžejších a nejživotnějších Kreislerových skladeb a adaptací v aranžmá Dalibora Brázdy.
Zdeněk Ron