Komentář Jana Šimona Fialy k původnímu LP albu 11 1660-1 "Frajárka Slávka Smišovského" vydanému v Supraphonu v roce 1992 a CD albu 11 1660-2 vydanému v tomtéž roce, jež nyní uvolňujeme pro digitální obchody"
Než Slávek Smišovský připojil své jméno k dechové kapele Frajárka, vážil doslova na "lékárenských". Se svým "ano" váhal několik měsíců. "Oženit se" s kapelou je prý mnohem složitější, než s frajárkou vonící mlékem a strdím. Když šlo do tuhého, tato kapela už byla složena z vysoce profesionálních muzikantů zvučných jmen. Sportovní reportér by ji hodnotil slovy: "Jde o mužstvo snů!" Samozřejmě, vždyť hrají ve Státní filharmonii Brno Janáčka, Martinů, Dvořáka, Smetanu, ale i Beethovena, Wagnera a Mozarta. Dnes už se ví, že by dříve Šemík klopýtnul o zdi Vyšehradu, než trumpetista Frajárky Jan Broda o dvoučárkové cé. Ne, nelekejte se, pel žánru není smazán, jak by se podle tohoto čtení mohlo zdát. Vážná hudba a lidovky...ale ano, jde to do sebe. Většina muzikantů z Frajárky má totiž v krvi obojí. Na Moravském Slovácku se narodili a jsou s ní sžití. Dobře vědí, z čeho Janáček čerpal a proč je jeho hudba tolik úspěšná. Kvalitu této dechovky vycítil i dirigent rozhlasového orchestru Studio Brno, Aleš Podařil. Už delší čas stojí ve studiích za dirigentským pultem se sluchátky na uších. A zpěváci? Ne, žádné operní árie, ale přirozené hlasy, na kterých se poezie zdejšího člověka nechává unášet jako semínko toho nejobyčejnějšího bodláku po lehkých váncích. Když je však třeba, rozezní se jako zvonky na modranském džbánku. Nebyl jsem se souborem v zahraničí, ale viděl jednu: z videokazet. Viděl vedoucího a zpěváka Jožku Zámečníka při verbuňku. Posluchači bouřili nadšením. Kameraman sjel šikovně na plakát, který hlásal: FRAJÁRKA SLÁVKA SMIŠOVSKÉHO, jihomoravská profesionální dechovka, úspěšná v rozhlase, televizi, na deskách a všude tam, kde znají koření života - hezkou písničku. Při svých toulkách po Zeměkouli užívá značku MADE IN CZECHOSLOVAKIA. Může. Úspěšně rozsévá písničky lidové, ale i autorů současných. Blahoslav Smišovský se stal "světovým"
právě díky jim. Kdo by dnes v Evropě, ale i za Velkou louží neznal jeho písně Falešná frajárka, Pod dubňanskú horú, Zahrada Moravy, Hlucká a řadu dalších, o kterých si někteří vydavatelé myslí, že jde o staré lidové. Díky Slávku. Za ty písničky i za Frajárku.