Tísnivé a dramatické měsíce blížícího se válečného konfliktu prožívá Vítězslava Kaprálová (1915–1940) ve Francii, daleko od rodiny. Smrt TGM, ohrožení státu, vzdálenost domova, Mnichov, to vše postupně jitří senzitivní skladatelku a vybízí k umělecké odpovědi. Objevil se i naléhavý vnější podnět – odchod milovaného spisovatele, smrt Karla Čapka. Autor, kterého Kaprálová četla, milovala a jehož bojující pravdu procítila i promyslila celou svou uměleckou existencí.

Kompozice byla provedena ve francouzském překladu básně, opět za autorčiny klavírní účasti, 15. února 1939 v Office du Tourisme v Paříži. Pařížskou premiéru komentovala Vítězslava Kaprálová v partituře rukopisnou poznámkou: „Ten konec byl moc hezký…“

Při často přeexponované kritičnosti skladatelky k vlastnímu dílu to můžeme považovat za rozhodující imprimatur. Dílko ideálně odpovídá požadavkům moderního melodramu. Participující složky si udržují plnou samostatnost a zároveň se ideálně spojují v silném účinu. Skladba Karlu Čapkovi je jedním z nejkrásnějších českých melodramů a zároveň i skvostné koncertní sólo české houslové literatury.

obsazení: voc, vno, pfte
materiál: partitura, part
durata: 4'
nakl. č.: R 239 (2. revidované vydání ve spolupráci s Karlou Hartl)