Mezi českými skladateli 2. pol. 18. století tvořícími na domácí půdě byl Dušek bezpochyby jedním z nejdůležitějších autorů instrumentální hudby — těžiště jeho tvorby tkví v dílech orchestrálních, komorních a klavírních.

Je prokázáno autorství 37 symfonií, 20 smyčcových kvartetů, 21 smyčcových trií, 49 parthií pro dechové nástroje, 5 serenád, 3 divertiment, 13 menuetů, 9 cembalových koncertů, 8 cembalových concertin, 28 dvouručních a 7 čtyřručních cembalových sonát, 6 cembalových sonatin a 7 variačních cyklů. Jedinou autentickou vokální skladbou je 5 dětských písní ve sbírce 25 písní od V. V. Maška (1792). Některé rukopisy z Pachtova archivu jsou datovány do 60. let 18. století (počínaje r. 1761), řadu skladeb (bohužel vesměs ztracených či dosud neobjevených) uvádějí Breitkopfovy katalogy z let 1771–1787, nejmladší je tisk klavírní sonáty z r. 1796. Duškovo dílo tedy vznikalo v časovém údobí od pozdního baroka k vrcholnému klasicismu — podobně jako např. dílo Haydnovo.  

Duškova hudební řeč vyrůstá z bezpečně osvojených základů staré vídeňské školy (Wagenseil) a dospívá ke zralému klasicistnímu výrazu haydnovského ražení. Postřehneme v ní vliv galantního slohu italského typu (Hasse, Galuppi, Rutini), vliv berlínské školy (J. A. Benda, C. Ph. E. Bach) — zejména v pomalých větách některých sonát a koncertů, občas se objeví barokní prvky. Symfonie jsou tří- nebo čtyřvěté, smyčcové kvartety čtyřvěté. Sonátové věty prozrazují klasicistní stavbu (byť drobnějších rozměrů), finální věty jsou občas raným příkladem vypracované rondové formy. Pomalé části prozrazují lehký závan melancholie a zvýrazněnou expresivitu. Duškova melodická inspirace upoutá i příležitostným použitím českých nápěvných prvků. 

V plné míře to platí i o cembalovém Concertinu G dur. Incipit skladby uvádějí Breitkopfovy katalogy z let 1782-1784, skladba byla tedy vydána tiskem v době, kdy se ve sféře klávesových nástrojů stále důrazněji prosazuje klavír — a to jak nástroj koncertantní, tak i generálbasový. Přitom není rozhodující ani tolik označení na titulním listě rukopisu — termín „clavicembalo” se používal jako souhrnné označení pro všechny klávesové strunné nástroje — jako spíše historická situace. 

Vzhledem k charakteru skladby i počtu zachovaných partů je jasné, že skladba byla koncipována pro komorní obsazení se čtyřmi smyčcovými doprovodnými nástroji. 

Originál cembalového concertina F. X. Duška je uložen v archivu Českého rozhlasu pod signaturou ARCH 19. 

obsazení: clavicembalo, vni I, vni II, vla, b
materiál: partitura, party
durata: 20'
nakl.č.: R 357