Honky tonky blues, Kapitáne, kam s tou lodí, Kytky se smály, Písnička pro kočku, Motýl, Sup a žluva, Tu krásu nelze popsat slovy, Včera neděle byla, Tulipán, Na shledanou to je výběr dalších deseti skladeb, které pro značný zájem o písně těchto autorů zařadilo Hudební nakladatelství do řady Radio-alb.

Jiří Suchý a Jiří Šlitr byli fenoménem konkrétní éry, možná až příliš krásným na to, aby vydržel donekonečna. Jistě, zanechali po sobě následovníky. Ať už přímé ve formě dvojic jako Vodňanský a Skoumal či Burian s Dědečkem, tak nepřímé v poetice Nohavici, vymykajícího se z úhoru moderní české textařiny až zázračně. Věděli totiž, či spíše podvědomě cítili, co se dnes vesměs nectí. Že velká písňová poezie se netvoří z velkých slov, ba právě naopak; pracuje s přiměřeností, cudností a náznaky, nechá posluchače, aby si sám šel cestou, jež je mu předestřena... 

Oni sami však – jako by symbolicky – ukončili svůj tandemový (vz)let v roce 1969, kdy nastupovala tzv. normalizace včetně úprku mnoha cenných Čechoslováků za hranice, jak to až neskutečně předjala tato píseň S+Š, zdánlivě jenom milostná: „Krajina posedlá tmou / vzpomínky do sedla zvou / nutí mě vrátit se tam / kde budu navěky sám / kde místo úsměvů tvých / čeká jen řada snů zlých / a místo lásky nás dvou / krajina posedlá tmou." 

obsazení: A) voc, pno B) pno, solo part (in B, C, Es) C) pno
materiál: klavírní výtah, party
nakl. č.: R 343