čte Vladimír Čech

aneb některé postřehy z obou stran ledničky
„Ach jo“ v žádném slovníku ani encyklopedii nenajdeme a málokdy to vidíme napsané. Ale většina z nás ten zvuk vydává každý den. A používá ho celý život.Sbírka lehce filozofických povídek plná úvah, postřehů o životě a každodenních myšlenek nás přinutí zamyslet se nad maličkostmi. Posadit se a říct si, jaký byl náš den. Nezáleží na tom, jestli jste majitel hausbótu, zpěvák folku, pastor, obchodní agent, barman, filozof, otec svých dětí a děda své vnučky. Někdy se prostě může stát, že to není takové, jaké to bývalo. Ach jo, jak se s tím vypořádat?Ach jo je volným pokračováním knih Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce a Už hořela, když jsem si do ní lehal.