Iva Bittová a Juraj Nvota v poetické parafrázi Romea a Julie na slovenské vesnici sedmdesátých let... Dušan Hanák je jednou z nejvýraznějších slovenských režisérských osobností vůbec. Svým originálním obrazovým rukopisem, v dokumentaristice vytříbeným smyslem pro poezii „všední“ reality a schopností vést herce i neherce k přirozenému projevu, a hlavně neústupností k jakýmkoliv kompromisům, které by narušily suverénní uměleckou celistvost díla, připomíná českého režiséra Františka Vláčila. S odstupem času – více než dvacet let – vynikají na Hanákově filmu především rysy integrity umělecké osobnosti, v normalizační době sedmdesátých let však znamenaly ostrůvky suverénní osobnostní tvorby v rybníce ideologicky zakalených „tvůrčích“ počinů... Ružové sny jsou směšnosmutným poetickým vyprávěním o lásce mladého pošťáka Jakuba ke krásné cikánce. Vesnice je malá, všichni se tu znají a Jakub jako by byl samozřejmou součástí života každé rodiny. Jolana žije na okraji, v cikánské kolonii, uprostřed své velké rodiny, denně obklopená spoustou malých děcek a rodinných povinností. Lásce se ale poručit nedá, a to ani – jak se ten starý veronský příběh Romea a Julie stále vrací – když je „zakázaná“. Křehký příběh o vzájemném citu těchto dvou velkých „dětí“ se pohybuje mezi skutečností a snem, ve kterém se čas od času zdá všechno snazší… Pro hlavní role tehdy Dušan Hanák objevil mladého Juraje Nvotu (osobitý herec, dnes režisér vynikajícího bratislavského divadla Astorka Korzo 90) a tehdy mladinkou brněnskou studentku herectví Ivu Bittovou.