Tři prózy nositelky Nobelovy ceny

Tři autofikční prózy, inspirované různými obdobími autorčina života, spojuje jedna silná postava — spisovatelčina matka, žena dělnického původu, která udělala vše pro to, aby její dcera mohla vystudovat vysokou školu a stát se středoškolskou profesorkou; skrze dceřin úspěch matka realizovala svou snahu dostat se z opovrhované dělnické třídy do nejvyšších pater francouzské intelektuální scény.

Hanba (1997) zpracovává autorčiny vzpomínky na děsivou situaci, při níž se její otec pokusil matku zabít, a snaží se dobrat kořene pocitu hanby, kterým jako dvanáctiletá dívka během studia na církevní škole v roce 1952 neustále trpěla.

V próze Zamrzlá žena (1981) se spisovatelka pokouší vypátrat, proč se podvolila společenským konvencím a vzala na sebe veškerou péči o domácnost, ačkoli ji matka po celé dětství vedla k tomu, že se vdávat nebude, aby se mohla věnovat profesní kariéře.

Mám kolem sebe pořád tmu (1997) jsou deníkové zápisky, ve kterých autorka popisuje návštěvy u své matky, jež trpí Alzheimerovou chorobou a je umístěna v léčebně. V textu je zachyceno matčino tělesné a zejména duševní chátrání.