O výdaji hovoříme jako o daňovém výdaji tehdy, pokud má daňovou účinnost (uznatelnost), a proto může snížit základ daně z příjmů . Naproti tomu nedaňový alias daňově neúčinný/neuznatelný výdaj základ daně nesníží. Prakticky vyjádřeno: na daňové výdaje poplatníkovi „přispívá stát“ – vzdá se poměrné části daně z takto sníženého základu daně – zatímco nedaňově výdaje si poplatník hradí plně sám ze svých zdaněných příjmů. Ekonomicky tak přinášejí podnikateli daňové výdaje snížení pořizovacích cen nakupovaného zboží a služeb. V publikace Daňové a nedaňové výdaje pro rok 2025 naleznete v ní abecedně seřazené daňové a nedaňové výdaje s mnoha příklady z praxe. Každý pojem je rozebrán dle zákona o daních z příjmů, účetnictví, DPH a z právního hlediska . Někdy je těžké posoudit, jestli se jedná o výdaj daňový nebo nedaňový. Za daňové výdaje lze považovat náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů . No v praxi to je někdy těžké posoudit a při případné daňové kontrole, můžou nastat problémy. Nejsložitějším způsobem (legálního!) snížení daní z příjmů je maximalizace výdajů (nákladů). Jde o to, že daň se nepočítá z úhrnu příjmů, ale ze základu daně, kterým je rozdíl mezi příjmy a výdaji, resp.