„Hrdinou“ románu Širé pole je bývalý socialistický „osvětář“ Theo Wuttke, neúspěšný spisovatel, který se prokličkovával komunistickou totalitou tak, že přednášel „dělnické třídě“ o spisovateli z minulého století Theodoru Fontanovi – a ztotožnil se s ním do té míry, že mu kolegové říkali Fonty. Když ho Státní bezpečnost nutila k spolupráci, ve své uhýbavosti před jakýmkoliv jednoznačným „ano-ne“ svolil, a psal zprávy o situaci v kultuře, které podle jeho mínění nikomu neškodily. Přichází zhroucení NDR, pro komunistický svět jakýsi Poslední soud, jehož se Wuttke nejen pouze pro sebe nemohl dočkat, kterého se však pouze pro sebe zároveň úzkostně obával. Jaké bude pro něj účtování? Tento Grassův text vzbudil rozruch v Německu i v Evropě.