Autorka Dagmar Halasová strávila v devadesátých letech téměř devět let ve věčném městě Římě, po boku manžela, velvyslance u Svatého stolce. Ve své knize nesdílí jen okouzlení působivým světem soustředěným kolem legendárního papeže Jana Pavla II. Neb „nazývá kočku kočkou“, píše též sugestivně, věcně, s jemnou ironií a odstupem o událostech, které ji ve Vatikánu potkaly. Sdílí tak poznání a zkušenosti, jež jí jako „neviditelné“ manželce přinesla společensky a pracovně náročná účast ve světě diplomacie. Vatikánem, Římem, Itálií prostupují v knize „vzpomínky nejen římské...“: autorka vzdálená od domova se vrací do let dětství, do Petrovic, k letům studijním, ke svému zaměstnání, k obtížím, jimž byla její rodina vystavena z politických příčin, a k významným osobnostem, jež patřily k tradičnímu kulturnímu prostředí Pojerovy a Halasovy rodiny.
Dagmar Halasová, rozená Pojerová, se narodila 9. listopadu 1938 v Brně, jako dcera kulturně orientovaného brněnského lékaře MUDr. Pojera, jehož bratr byl zakladatelem a vydavatelem slavné edice Atlantis. Vystudovala románskou filologii (obor francouzština-španělština- rumunština) na Masarykově univerzitě. Pracovala jako knihovnice ve vědeckých a kulturních institucích; v Moravské galerii byla kustodkou sbírky bibliofilií a krásných tisků (1969–1990). Věnovala se též tlumočnictví a překladatelství: ve spolupráci s manželem Františkem X. Halasem přeložila na třicet svazků z oblasti beletrie, dějin umění a náboženské literatury. Léta 1990–1999 strávila v Římě, kde její manžel působil jako český velvyslanec u Svatého stolce. Autorka žije v Brně. Vydala monografii Bohuslav Reynek (Brno, Petrov 1992) a Druhý hlas (Zlín, Archa 2007), připravila svazek Suzanne Renaud Bohuslavu Reynkovi. Dopisy 1923–1926 / Suzanne Renaud a Bohuslav Reynek. Lettres 1923–1926 (Zlín, Archa 1996).