Román mísící historické události s fiktivními vypráví o akademicích, kteří nepřijali Adolfa Hitlera ke studiu výtvarného umění a tím de facto rozhodli o osudech milionů a celém dalším směřování dějin. Do vídeňského sanatoria přijíždí v roce 1958 na žádost profesora Rudolfa Kapinuse, jenž trpí válečnými traumaty, mladý reportér Erwin Habr. Starého akademika především tíží dávná vina, z níž se chce vyznat a vyzpovídat. V počátcích své kariéry byl členem komise vídeňské Akademie výtvarných umění, která dvakrát odmítla – coby uchazeče o studium – mladého Adolfa Hitlera. Profesor se rozhodne vše novináři detailně vypovědět.

Souběžně s jeho osobním příběhem sledujeme období, kdy již Hitler upevňuje moc a začínají rasové i jiné „čistky“. Otázka viny nabývá na významu a snoubí se s paranoidním strachem některých akademiků z „uchazečovy“ pomsty. Jiní se naopak nechávají uchlácholit klidem a předpokládají vůdcovu vděčnost, neboť kdyby byl Hitler na školu přijat, neumožnili by mu svým odmítnutím rozvoj politické kariéry.

V historických kulisách se před námi otevírá věčné téma trestu a viny. Lubomír Kubík se zamýšlí nad tím, nakolik je člověk zodpovědný za nepřímé důsledky svého jednání. Prostřednictvím jednotlivých protagonistů nabízí různé možnosti, jak se k danému dilematu postavit, a zároveň přitom otevírá stále aktuální témata nedávné historie. Vše rámuje silný psychologický příběh, prorostlý pasážemi o humanitě, a také o vlivu umění na chod dějin a lidskou společnost jako celek.