Průkopnické dílo italského psychoanalytika rozebírá paranoii nejen jako klinickou kategorii, ale především jako poruchu, kterou je možné se kolektivně nakazit a jež se pak stává sociálním a kulturním fenoménem s dalekosáhlými ničivými důsledky. Zoja z této perspektivy osvětluje klíčové momenty dějin, zaměřuje se na totalitní režimy hitlerovského Německa a stalinského Sovětského svazu, na příčiny obou světových válek, holocaustu a různých druhů genocidy. Ukazuje, jak paranoičtí vůdci ztrácejí kontrolu nad mocí, již získali, kolektivní nevědomí se stává autonomním a jeho dopady mohou být katastrofální. Neopomíjí zásadní vliv masových médií na schopnost společnosti sebekriticky o sobě pochybovat a činit morálně správná rozhodnutí.

Luigi Zoja (1943) je přední italský psychoanalytik, v minulosti žil a pracoval v New Yorku, působil v Institutu C. G. Junga v Curychu, byl prezidentem International Association of Analytical Psychology a vyučoval na několika univerzitách v Itálii i v zahraničí. V současné době provozuje vlastní praxi v Miláně. Za knihu Soumrak otců (PROSTOR, 2005) obdržel italskou literární cenu Premio Palmi a americkou vědeckou cenu Gradiva Award. Nad psychologickými aspekty ekonomického růstu se zamýšlí v publikaci Dějiny arogance (PROSTOR, 2020). Jeho díla, k jejichž stěžejním tématům patří závislosti, absence otce, nenávist a paranoia v politice, jsou hojně překládána do cizích jazyků.