Za zdmi tohoto vězení neplatí žádné zákony. Zařízení, které je ve skutečnosti koncentračním táborem, leží v čase i prostoru blíž, než by nám mohlo být příjemné – nachází se totiž v srdci dnešní Ukrajiny.

Vládne zde strach, ponížení a bezmoc, těla vězňů nesou stopy ran, popálenin a zlomenin, a jejich duše drtí chladnokrevná krutost věznitelů, kteří chtějí zlomit jejich vůli a zbavit je lidskosti i osobní hrdosti. Tady už nejde o kvalitu života, ale o holé přežití, o to zachovat si zdravý rozum na hranici šílenství, udržet si i uprostřed zcela nelidských podmínek alespoň náznak lidskosti. Na tomhle místě získávají víra, odpuštění a nenávist zcela nový význam.

Kniha Cesta světla se pro jejího autora, novináře Stanislava Asejeva, stala cestou k přežití. Je jeho otevřeným, emotivním a hlubokým svědectvím o životě v pekle, které klade více otázek, než kolik přináší odpovědí, protože po zkušenosti s „Izolací“ je život každého, kdo jí prošel, už navždy rozdělen na dobu „před“ a „po“.