Každé monstrum mělo kdysi tvář dítěte. A někdy… i srdce. Narodil jsem se v pekle. Zpřelámaný, tichý, zbytečný. Dali mi novou šanci. Chtěli ze mě udělat někoho lepšího. Ale někteří z nás jsou příliš po-škození, aby žili normálně. Nikdy jsem neměl milovat. Ale ona byla jiná. Dívka, která šeptala pohádky příšeře pod postelí. Ztratil jsem ji dřív, než jsem si ji mohl vzít. A pak jsem se po dvanácti letech vrátil. Už to nebyla moje malá vypravěčka pohádek – byla žena, nádherná, nebezpečně vzpurná… A pořád moje jediná slabost. Jenže já nejsem hrdina v jejím příběhu. Jsem Maniak. A Maniak miluje po svém. Tem-ně. Navždy.