Kdysi to byla jen hra. Pět dětí, starý kus potrhaného papíru a několik vět, které slibovaly splnění přání. Stačilo je přečíst nahlas… a počkat. Nic se tehdy nestalo. Aspoň si to mysleli. Čas plynul. Vzpomínky vybledly. Životy se rozešly. A pak, po dvaceti letech, se znovu setkávají. Na třídním srazu se dozvídají, že jeden z nich skončil v psychiatrické léčebně. Ztracený, zlomený… uvězněný ve vlastním přání, které se začalo plnit až příliš pozdě — a úplně jinak, než si kdysi představoval. Co byla ta hra zač? Odkud se vzala? A proč mají všichni pocit, že něco přehlédli? S každým krokem blíž k pravdě se vrací i něco dalšího. Něco, co nedává smysl. Něco, co se nemělo objevit, a přesto to tam vždycky bylo. Možná je to jen vzpomínka. Možná jen výplod mysli. A možná se na ně celou tu dobu někdo dívá. Některá přání se neplní. Prostě si pro vás přijdou.