V osmnácti letech se Marie nechá dobrovolně hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Od té chvíle jde ale všechno z kopce. Mrazivě upřímný příběh z místa, kde se nikdo z nás netouží ocitnout.

Marie má milující rodiče, stabilní zázemí a všechny předpoklady pro šťastný život. Něco je ale špatně. Přestává jíst, řeže se žiletkou a z videí na YouTube se naučí píchat si heroin, jen aby umlčela hlasy v hlavě. Jenže ty se umlčet nedají. Nutí ji odmítat léky a trestat se, jinak prý ublíží její rodině. Hranice mezi halucinacemi a realitou se rozplývá.

Marie se zas a znovu vrací na uzavřené oddělení. Tam tráví dlouhé hodiny i celé dny připoutaná k lůžku. Podstupuje léčbu elektrošoky. Nic ovšem nezabírá. Selhává systém, selhává ona sama. Přesto temnotou občas probleskne naděje, humor a lidskost.