Autorka od přelomu 19. a 20. století psala převážně v realistickém, až naturalistickém duchu o životě na moravském venkově, o rozpadu tradičních vztahů, o lidech trpících bídou, osaměním, nebo se nacházejících pod tlakem dobových konvencí. Jedná se o baladické příběhy plné chmurných nálad i jemné ironie. Její povídky se často odehrávají za nocí, na polích, v lesích a na samotách a jsou zhusta zalidněné pověrčivými, pitoreskními postavami, které občas v hloubi duše dosud věří na čarodějnice a démony a ví své o síle „zeliny“, jež vyléčí všechny neduhy.

Amálie Vrbová je spjatá s Hanou a Přerovem, kde prožila téměř celý život, a byť je ve svém díle jmenovitě nezmiňuje, sugestivně popisuje jejich tehdejší přízračnou atmosféru.

Knihu sestavil a zasvěceným doslovem opatřil Petr Boček.

Obsah: Tajemství bílé noci; Až za hrob; Hluš; Strach; Nepřítel; Světlý okamžik; Duch; Bílý ďábel; Host; Vyhnáni synové Evy...; Krčma; Vzkříšení; Setkání; Karnyfel; Bosorka.