Během nahrávání pořadu Láska za lásku jsem poznal, jak důležité je vcítění se do časů, v nichž se odehrály příběhy, o kterých vyprávím. V podstatě jsem se tak obdaroval tím, že jsem se vrátil do dětství. A čím víc jsem se do vzpomínek nořil, tím častěji mně paměť vydávala příběhy, na něž jsem už dávno zapomněl. Děkoval jsem jí za to, že mi odkrývá další vrstvy, jako když jsem s maminkou odmotával vlnu z přadena a navíjel ji na klubko.

Poté co jsem dovyprávěl a mikrofon vypnul, byl jsem udiven tím, že ten dávný svět zmizel, jako když se přetrhne film. Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatoval a uvědomil si, že čas trhnul oponou a svět se změnil.