Ohniskem zájmu této publikace je církevní charitativní služba ve vztahu ke katolické sociální nauce. Autoři této společné monografie dávají odpověď na otázky, jaké jsou podoby a důvody jejich vzájemného odcizení, jak se pozice charitativní služby změnila vydáním encykliky Deus caritas est a zejména Motu proprio Intima ecclesiae natura, jak a proč lze legitimně konceptualizovat teologii charitativní služby, jak a kde je taková teologie ve světě rozvíjena a jak lze obě linie sociopastorální mise církve v dnešní době přivést do rovnováhy v integrálním modelu charitativní praxe.