Osobní svědectví Kamila Fouska, autora, který fungování sociálních služeb zažil na vlastní kůži vydala Kancelář ombudsmana a dětského ombudsmana. I tímto způsobem chce podpořit svou dlouhodobou snahu o to, aby lidé s postižením mohli žít důstojně a nezávisle – v přirozeném prostředí mimo velké instituce.

O autorovi „Manifestu“

Kamil Fousek (*17. července 1983) žije od narození s dětskou mozkovou obrnou a těžkým tělesným postižením. Je odkázán na pomoc druhých. Od mládí hledá vlastní způsoby, jak tvořit, vyjadřovat své pocity, zkušenosti i pohled na svět.

Už jako dospívající psal básně a postupně svůj tvůrčí záběr rozšířil. Nadále píše, vystupuje jako DJ, věnuje se grafické tvorbě.

Autor nemůže běžně používat klávesnici. Text vzniká tak, že na obrazovce myší vybírá a postupně odklikává jednotlivá písmena. Každá věta, každý odstavec a každý delší text proto znamenají nejen myšlenku a tvůrčí práci, ale také značné množství soustředění a vytrvalosti.

V posledních letech do jeho tvorby výrazně vstoupila také osobní zkušenost s institucionální péčí.

Když jeho maminka vážně onemocněla a nemohla se o něj dále starat, musel se v téměř čtyřiceti letech přestěhovat do pobytového zařízení daleko od domova. O této zkušenosti dnes otevřeně píše v knize „Manifest o ústavní péči aneb Důstojnost na příděl“, kterou vydala Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí.

Kamil Fousek dnes žije v chráněném bydlení, pokračuje ve své tvorbě a zároveň se zapojuje do debaty o deinstitucionalizaci a o tom, jak by měla vypadat podpora lidí, kteří potřebují každodenní pomoc.