Tvorba Henryka Jasiczka, polsky píšícího spisovatele z českého Těšínska (1919–1976), má význam pro polskou literaturu nejen na Těšínském Slezsku. Její hodnota spočívá v průkopnictví jak tematickém, tak tvárném, ve vyrovnání se s moderní prózou i poezií, byť ovlivněnými prostředím, tedy regionem. Jasiczek měl zakázáno publikovat v Československu po roce 1968, přesto stále literárně tvořil a některé jeho práce vyšly během tzv. normalizace v Československu 70. – 80. let 20. století knižně v sousedním Polsku a pak zejména po roce 1989. Jasiczkova tvorba patří svým jazykem do polské literatury, ale zároveň spadá do literatury vytvářené na českém území (stejně tak jako kdysi třeba pražská židovská a německá literatura). Literatura vznikající na území České republiky byla ve svém celku ochuzena tím, že dosud nebyla oficiálně vydána žádná zásadní studie o Jasiczkovi, a to ani v českém překladu. Henryk Jasiczek svým celoživotním dílem výrazně obohatil polskou literaturu českého Těšínska a částečně i polskou národní literaturu, neboť jeho některá díla vyšla buď přímo v Polské republice, nebo tam byla distribuována ve významném počtu exemplářů.