Román o osudových láskách, odchodech i návratech Čechů, kteří na konci 19. století přišli na Volyň za lepším. „Toto druhé vydání (po 25 letech) aktualizovala sama doba. S válkou na Ukrajině se kniha a osudy v ní stávají ještě mnohem naléhavějšími.“ Martin Vopěnka Pradědeček Jan Sládek, druhý syn sedláka z Podřipska, chtěl původně přesídlit do Ameriky, ale neuměl plavat a oceánu se bál. Vydal se na východ po souši a na pozvání ruského cara Alexandra II. odstěhoval svou rodinu na Volyň. Tím založil tragický osud několika generací svých potomků. V Křemenci pak pekl chleba pod vládou jak Ukrajiny, tak Ruska, Polska a Německa. V míru žili na Volyni Ukrajinci, Rusové, Rusíni a Židé jen mezi dvěma totalitními režimy, bolševismem a nacismem, a mezi dvěma světovými válkami. Takové jsou dějiny staré Evropy a trvá to až do dnešních časů… Eda Kriseová (*1940) se narodila za války na Starém městě pražském v rodině architekta a akademické sochařky. Vystudovala žurnalistiku na Karlově univerzitě, byla reportérkou v časopisech Mladý svět a Listy. Od začátku normalizace nesměla publikovat, dobrovolně pracovala v psychiatrické léčebně a tehdy začala psát povídky. Jak říká, za mřížemi byl život „normálnější“, svobodnější a pravdivější než venku. Své knihy povídek, novely a romány publikovala v samizdatu a v překladech v zahraničí. Na konci roku 1989 byla jedinou ženou v Koordinačním centru Občanského fóra a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 byla prezidentovou poradkyní a později ředitelkou sekce Stížností a milostí v prezidentské kanceláři. Román Kočičí životy, příběh rodiny volyňských Čechů a velkých dějin střední a východní Evropy, napsala v roce 1995 na šestiměsíčním stipendiu v Německu. Eda Kriseová žije v Praze, je vdaná, má dvě dcery a pět vnoučat. Doplněno o ilustrace Anny Novotné, graficky upravil Tomáš Cikán