Spisovatelka a překladatelka Heda Kaufmannová (1905–1981) pocházela z pražské židovské sekularizované rodiny. Po nacistické okupaci se zapojila do odboje. Od roku 1942, kdy odmítla nastoupit do transportu, žila v ilegalitě. Z celé její česko-německé židovské rodiny zahynuli téměř všichni v nacistických koncentračních táborech. V sedmi vzpomínkových kapitolách se obrací do vlastní rodiny a k nejranějším etapám svého života. Ve svých textech postupně mapuje své rodové kořeny, ohledává a komponuje zasuté střípky s utkvělými detaily o příbuzných, jejich povahových rysech a vzorech chování. Vzpomínky, jež se vážou k průběhu běžného rodinného života, práce i volného času, zpřítomňují hluboce zažitou blízkost a důvěru. Stejně plasticky působí i kapitoly věnované školní docházce do obecné a měšťanské školy a později dívčího lycea, spolužačkám a pedagogům. Humor a ironie jsou výrazným stylovým znakem jejího literárního projevu. Do dnešní doby tato kniha přináší kromě jiného zprávu o zázemí ženy, která se mnohokrát osvědčila svou statečností a odhodláním vzdorovat nepříznivým životním okolnostem.