S Grahamem Russellem jsme nebyli stvořeni jeden pro druhého.

Můj život řídily emoce, zatímco on byl apatický. Já jsem měla hlavu plnou snů, zatímco on žil v nočních můrách. Brečela jsem, zatímco jeho slzy dávno vyschly.

Navzdory jeho ledovému srdci a skutečnosti, že jsem měla tendence utíkat, jsme spolu někdy trávili čas. Čas, kdy se naše oči spojily a my jsme spatřili tajemství toho druhého. Čas, kdy jeho rty ochutnaly můj strach a já vdechovala jeho bolest. Čas, kdy jsme si oba představovali, jaké by to bylo milovat se navzájem.

V těch vteřinách jsme se oba vznášeli, ale když nás jednoho dne srazila tvrdá realita, gravitace nás donutila klesnout.

Graham Russell nebyl muž, který by uměl nekomplikovaně milovat, a ani já jsem nebyla ženou, která by to uměla. A přesto, kdybych dostala šanci znovu padnout, udělala bych to zase s ním. Navždy.

I kdyby nám bylo souzeno narazit na tvrdou zem.