Dílo rezonuje se subjektivním pocitem o současné společnosti vyznávající vnější hodnoty života, prostupující konzumem, drogami, sexem, filmem a materialismem. Touha po lásce a svobodě zobrazena Okovy poukazuje v druhé části básně Bez Pout na východisko popisem nás samotných kulminující v uzavírajícím se kruhu pravdy a v hledání pravé podstaty života. Navazující básně, stejně jako druhá část knihy Slzy Věčnosti, snad mají čtenáře navnadit na onu mystiku, jak tohoto cíle dosáhnout.