Ustup, Satane! Má duše je hříšná i bez tvého nekonečného našeptávání. Svůj věčně hladový chtíč mohu však nasytit jen obcováním s tebou. Myšlenky mě zrazují a jako valící se proudy lávy z právě vybuchlé sopky směřují do pekel za tebou. Budu zatracena jednou pro vždy, ale ať. Spal moje tělo žárem vášně, než seškvaří ho síra v kotli. Světice už ze mě nikdy nebude. Tak pojď a vezmi si mě.