Milý Bože, dycky sem byla hodná holka. Třeba mi dej znamení ať vim co se mi to děje. Takto se počátkem minulého století na americkém Jihu snaží „štrnáctiletá“ černoška Celie korespondenčně propojit s tím, kdo podle všeho může za její utrpení ve světě stvořeném zřejmě jen pro muže, navíc muže bílé. S těmi se téměř nesetkává, protože zůstává doma, kde jí život diktuje nejprve násilnický otec a později stejně agresivní manžel, za kterého ji, stále ještě velmi mladou, provdají. Jedinou cestou ven pro Celii představují dopisy. Zkraje je adresuje Bohu, od něhož jí ovšem žádné odpovědi ani znamení nepřicházejí. Jenže právě díky těmto neopětovaným dopisům, a ještě spíš díky dvěma úžasným ženám, jež nástrahy "mužského světa" zvládají o poznání lépe, hlavní hrdinka postupně zvedá hlavu a vstává z prachu.