Sedmero narozenin oslavila Inge Auerbacher s rodinou v jihoněmeckém domově, následující tři však už na místě, které sama nazvala noční můrou. V roce 1942 byla i s rodiči deportována do koncentračního tábora v Terezíně. Patřila k nemnoha dětem, které odtud nepokračovaly dále na východ do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Přežila a nakonec se dočkala osvobození, stejně jako její rodiče. Její paměti jsou na Západě považovány za klíčovou memoárovou literaturu vztahující se k tématu holokaustu.