Čína za dynastie Ming v mnohém předčila Evropu, ale v otázce postavení žen ve společnosti zůstávala rigidně tradiční. Bez ohledu na status rodiny byla žena od narození do smrti podřízena muži – v dětství otci, ve zralém věku manželovi a ve stáří svému synovi. Vzdělávání žen je v Číně 15. století považováno za nežádoucí. Tchan Jün-sien ale pochází z rodiny s dlouhou lékařskou tradicí a její babička ji od útlého mládí učí léčit ženské nemoci. Přes veškeré vzdělání se ale i ona musí podvolit přísně hierarchickému konfuciánskému pojetí rodiny a být především dcerou, manželkou a matkou. V domácnosti svého manžela se musí chovat jako správná žena: vyrábět střevíce vhodné pro svázaná chodidla, drnkat na hudební nástroje, recitovat básně, rodit syny a navždy zůstat mezi zdmi rodinného sídla. Tchan Jün-sien ale ví, že z bahna lotos nevykvete a navzdory všem omezením přesto dokáže pomáhat ženám a léčit je. Díky vzdělání a přátelství v Lotosovém kruhu žen překoná mnohá společenská tabu, k nimž se řadí i styk s „nečistými“ nemocnými. Lotosový kruh paní Tchan vypráví příběh ženy, která byla pozoruhodná už za dynastie Ming a za pozoruhodnou by měla být považována i dnes.