V příspěvcích osmi autorů ze tří zemí střední Evropy se z různých pohledů vypráví o byrokratizaci a deformaci provozu vědeckého bádání a univerzit od devadesátých let 20. století. Pozornost se soustřeďuje na patologické proměny, které vyvolala snaha uplatnit neoliberální dogmata v této oblasti, a jak se ve jménu omezení zásahu státu do oblasti vědy a vzdělání podporoval rozvoj klientelismu a korupce, jak se opatření, která měla pluralizovat možnosti a podpořit iniciativu jednotlivých vědců a badatelských kolektivů změnila v prostředky oligarchizace, atd. Kniha optimisticky považuje období tvrdé vlády neoliberálních přístupů za odbyté a uvažuje o výhledech pro přicházející dobu.