„Písně, jež byly jeho celoživotní inspirací a ke kterým přistupoval skoro jako k hudebním idolu, považoval Chopin zcela za svou privátní záležitost.
Žádnou z nich nevydal ani veřejně neprovedl.
Zazněly zřejme jen v intimní atmosféře varšavských, drážďanských a francouzských salónů v podání jeho nejbližších: hraběnky Potocké, sestry Ludwiky či snoubenky Marie Wodzinské.

Chopin ve své poslední vůli dokonce požadoval, aby byly spolu s nedokončenými skladbami spáleny. Dochovaly se jen díky Julianu Fontanovi, který z roztroušených manuskriptů po Chopinově smrti, se svolením jeho rodiny, sestavil publikaci, obsahující 16 písní, jež představil v roce 1859 široké veřejnosti pod titulem 16 Polnische Lieder.

Chopin psal písně v průběhu celého svého života, stávaly se mnohdy jeho bezděčnou intimní zpovědí. Podle Liszta mu je diktovala sama Múza domoviny. Jsou nádherným příkladem zvýšené schopnosti vnímat obsahy kolektivního nevědomí, jak se o ní vyjadřuje archetypová psychologie.
Zaposlouchejme se tedy do Chopinova nitra, které bylo tolik spjato s jeho rodnou zemí.“
Martina Janková

Na klavír doprovází: Ivo Kahánek