„Písně, jež byly jeho celoživotní inspirací a ke kterým přistupoval skoro jako k hudebním idolu, považoval Chopin zcela za svou privátní záležitost.
Žádnou z nich nevydal ani veřejně neprovedl.
Zazněly zřejme jen v intimní atmosféře varšavských, drážďanských a francouzských salónů v podání jeho nejbližších: hraběnky Potocké, sestry Ludwiky či snoubenky Marie Wodzinské.

Chopin ve své poslední vůli dokonce požadoval, aby byly spolu s nedokončenými skladbami spáleny. Dochovaly se jen díky Julianu Fontanovi, který z roztroušených manuskriptů po Chopinově smrti, se svolením jeho rodiny, sestavil publikaci, obsahující 16 písní, jež představil v roce 1859 široké veřejnosti pod titulem 16 Polnische Lieder.

Chopin psal písně v průběhu celého svého života, stávaly se mnohdy jeho bezděčnou intimní zpovědí. Podle Liszta mu je diktovala sama Múza domoviny. Jsou nádherným příkladem zvýšené schopnosti vnímat obsahy kolektivního nevědomí, jak se o ní vyjadřuje archetypová psychologie.
Zaposlouchejme se tedy do Chopinova nitra, které bylo tolik spjato s jeho rodnou zemí.“
Martina Janková

Na klavír doprovází: Ivo Kahánek 

Chopin considered his songs to be entirely private matters. He dedicated them only to his closest ones, and it can be assumed that they were performed only in the intimate circle of his friends by his sister Ludwika, fiancée Maria, and Countess Potocka. Some were dedicated to his patriotic friends and were performed at meetings of Polish emigrants.
Chopin's songs were mostly created as the composer's intimate confession. Chopin himself did not show any efforts for their public presentation or publication. In his last will, he allegedly expressed the wish to burn them. We owe the preservation of these works to his close friend and interpreter, Julian Fontana. With the permission of Chopin's family, he collected the pieces, and about ten years after his death, they were published.
Despite his separation, Chopin fully identified with the fate of his country. Franz Liszt expressed that the muse of home literally dictated Chopin's songs, and Paderewski heard the soul of the nation in his music. Chopin's songs not only breathe the folk melodies of home but also express the difficult fate of Poland.