IVAN RÖSSLER (*21. prosince 1945) je český textař, novinář, scenárista, dramaturg a producent. Písně s jeho texty zpívali například Karel Gott, Helena Vondráčková, Miluše Voborníková, Holki, Argema, Jitka Zelenková, Beatings a další. Vystudoval FF UK obor filosofie a dějepis. Do roku 1977 byl na volné noze a živil se psaním novinových článků, písňových textů a rozhlasových a televizních scénářů. V roce 1977 nastoupil do Československého rozhlasu, kde pracoval jako redaktor Studia mladých a Mikrofóra, později byl vedoucím redaktorem redakce zábavy, pak šéfredaktorem stanice Praha a současně krátce řídil i krajské studio Českého rozhlasu v Plzni. Téměř před třiceti lety založil redakci zábavy na TV Nova, kterou šéfoval. Pod jeho taktovkou vznikaly zábavné pořady a taky silvestrovské estrády. V českém šoubyznysu je jméno Ivan Rössler pojem.

Ivan Rössler - Jak jsem se stal textařem
Když se mi podařilo uprchnout z Kaučuku Kralupy, kde jsem pracoval jako lučebník chemického provozu, šel jsem na volnou nohu. Začal jsem psát pro Večerní Prahu a šel jsem nabídnout své služby i do Československého rozhlasu. Psal se rok 1964 a mně bylo devatenáct let. Psal jsem především o hudbě, a tak jsem se stýkal se zpěváky, hudebníky, hudebními skladateli a dělal s nimi rozhovory a s některými jsem se začal i přátelit.
V roce 1967 můj budoucí tchán spisovatel Mirko Pašek přivezl z USA malou desku. Byla na ní tehdy čerstvá novinka zpěvačky Nancy Sinatra Hutchinson Jail. Zavětřil jsem příležitost a píseň otextoval. A tak vznikl můj první text Koupím veselý den. V té době jsem dělal rozhovor se začínající zpěvačkou Hanou Pazeltovou, která zazářila s písní Muži z Ria, a tak jsem jí píseň nabídl. Netrvalo dlouho a písnička byla na světě. Pak jsem pro Hanku napsal ještě Černou růži.
Hodně mi pomáhal v té době hudební skladatel Jiří Malásek. Když přivezl nějakou píseň ze zahraničního festivalu, zavolal a chtěl text, pokud možno, co nejrychleji. Jiří Malásek byl velmi dynamický člověk. A tak vznikly písně Utíkej (Helena Vondráčková) a Máme máj (Věra Špinarová). Obě se občas hrají dodnes. Zajímavou historii má píseň Někdo se k nám dívá (Naďa Urbánková a Miluška Voborníková). To bylo někdy počátkem roku 1968, kdy jsem působil mimo jiné i jako tiskový tajemník divadla Semafor. Seděl jsem na zkoušce Besídky v rašeliništi, když za mnou přišel Jiří Grossmann s tím, že nestíhá a jestli bych rychle neotextoval jednu píseň. A tak se stalo a já seděl pyšný na premiéře a měl jsem radost.