Komentář Aleny Němcové k původnímu LP albu 81 0901-1 "Milan Máša Leoš Janáček, Josef Berg, František Emmert" vydanému Pantonem v roce 1990 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Když na brněnském festivalu 1988 vyprávěl MILAN MÁŠA (nar.1922) o janáčkovské interpretaci , bylo vzpomenuto jeho prvního úspěchu s Janáčkem: jako šestnáctiletý gymnazista se na prahu války zúčastnil mezinárodní soutěže mladých pianistů v Londýně. Bylo to první číslo z klavírního cyklu V MLHÁCH, které ho tehdy přivedlo na stupně vítězů a u poroty vyvolalo neskrývaný obdiv k neznámému autoru vynikající skladby. První Mášovy kroky nasměroval Václav Kaprál, který, jak se ukázalo v dalším vývoji, dobře odhadl jeho umělecký typ. Také František Schafer a dr. Ludvík Kundera, další Mášovi učitelé, povzbudili mladého klavíristu na cestě za Janáčkem a moderní hudbou a vyzbrojili ho cennými radami. Tak od prvního mezinárodního úspěchu provází Mášu Janáčkova hudba plných padesát let, během nichž muzikantsky citlivý a přemýšlivý umělec neustále korigoval a domýšlel svůj interpretační přístup, hledaje v propracování detailu celkový obraz Janáčkovy strukturální formy, výrazového a významového sdělení. Počátkem 80. let (tedy v době, kdy byla již více jak 10 let násilně přerušena vzestupná linie jeho koncertní činnosti) přistoupil Máša ke shrnutí svých zkušeností nahromaděných při interpretaci Janáčkových sólových i komorních děl (jeho provedení Zápisníku zmizelého s Ernstem Haeflingerem na Pražském jaru1963 a rozhlasová nahrávka téže skladby s Vilémem Přibylem patří k nejvýznamnějším realizacím tohoto unikátního cyklu). Výsledkem této analyticko-syntetické práce je nahrávka Janáčkova dramatického fragmentu klavírní sonáty 1.X.1905 a cyklu V mlhách, pořízená spolu s oběma řadami Po zarostlém chodníčku v brněnském rozhlasovém studiu v r. 1984. Máša v ní vyslovuje svůj názor na reprodukci Janáčkových děl, jejichž podstatu hluboce procítil a pochopil. Vedle Janáčka a Beethovena, kteří tvořili v umělcově repertoáru vyvažující a v jistém smyslu protikladnou dvojici, stojí ve středu jeho zájmu stále hudba současnosti. Z Mášových nahrávek soudobé hudby jsme vybrali PRELUDIA brněnského skladatele JOSEFA BERGRA (1927- 1971), sedm brilantních klavírních miniatur typicky bergrovského ražení okořeněného jemným vtipem, a myšlenkově závažnou sonátu FRANTIŠKA EMMERTA (1940), ve které se autor, ač původem Severočech, hlásí k brněnské postjanáčkovské škole. I v těchto skladbách se Máša představuje jako tvůrčí interpret, pro kterého je základním příkazem přesvědčivé tlumočení autorova hudebního záměru a osobitého rukopisu.

MILAN MÁŠA (* 25.1.1922 – † 4.8.2003)