Z komentáře Zdeňka Zouhara k původnímu LP albu 8111 0396 "Jan Stanovský, Ivana Stanovská Sonáty pro housle a klavír (Janáček, Martinů, Ištvan)" vydanému Pantonem v roce 1983 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
(Gramofonová deska)… je určitým komorně-interpretačním portrétem houslisty JANA STANOVSKÉHO, kterýžto portrét je však spíše dvojportrétem, neboť prezentované skladby jsou zde toliko sonáty pro housle a klavír. V nich je Stanovskému rovnocennou pianistickou partnerkou jeho manželka IVANA STANOVSKÁ…Na této gramofonové desce hrají oba umělci sonáty českých autorů. Prvou z nich je Sonáta pro housle a klavír LEOŠE JANÁČKA (1854-1928), která je jedinou jeho dochovanou sonátou ze tří houslových…Psal ji od léta 1914 do podzimu 1915, tedy v počátku 1. světové války – jak o tom ostatně sám výstižně poznamenal: „V sonátě…slyšel jsem v podrážděné mysli jižjiž třeskot ostré ocele“…Je to skladba žhavé naléhavosti, mající dost blízko k autorově violoncellové pohádce, ale i k symfonické rapsódii Taras Bulba...3. sonáta pro housle a klavír BOHUSLAVA MARTINŮ (1890-1959) je v chronologickém pořadí už vlastně pátou houslovou sonátou svého autora…je až konce roku 1944. Autor ji psal v New Yorku, kde měla také premiéru 18.12.1945, aby pak v roce dalším zazněla v Praze…Tato rozsáhlá kompozice, kterou původně uvažoval autor jako třívětou…, je vyvrcholením jeho komorní tvorby amerického období…
Jednovětá Sonáta pro housle a klavír MILOSLAVA IŠTVANA (nar.1928) vznikla v Brně r. 1956 a premiéru měla na jaře roku následujícího v Praze…Autor v ní řeší problém zhuštěné formy, jakož i problém plynulosti monolitní výstavby díla, jež je poznamenáno ještě prokofjevovským vlivem, neboť je to dílo z raného období autorova. Je však skladba nástrojově velice vděčná a hlavně muzikantsky plnokrevná.