Ve francouzské hudbě 19. století zůstávala komorní hudba dlouho opomíjeným oborem. Velcí mistři romantismu se orientovali především na operu a vklad našeho Antonína Rejchy do francouzské kultury nebyl ničím podstatným obohacen. Obrat nastal až po rusko-francouzské válce, kdy se zdvihá nová vlna vlasteneckého nadšení - v hudbě se razí heslo "Ars Gallica" a nově založená Société Nationale je naplňuje novými činy také v oblasti komorní hudby. Na scénu vstupuje César Franck, Camille Saint-Saëns, Gabriel Fauré, Ernest Chausson a také EDOUARD LALO (1823-1893), autor známé Symphonie espagnole. Ke komorní hudbě se hlásil spontánně, měl k ní osobní vztah - byl violistou, členem Armingaudova kvarteta. Teprve začátkem osmdesátých let se stal s Faurém a Franckem vůdčí osobností francouzské moderní komorní tvorby. III. KLAVÍRNÍ TRIO A MOLL, op. 26 (1880) píše ve zralém stadiu své tvorby. Je považováno za klasický příklad nového uměleckého cítění. Lalův hudební projev je v triu rozbujelý do velkých melodických frází, je vášnivě prožívaný, a i když nevykazuje tak silné individuální rysy jako hudba Franckova, je příznačný pro epochu, v níž se zrodil. Komorní skladba je v díle Fryderyka Chopina (1810-1849) výjimečným úkazem. Kromě raného klavírního tria g moll a pozdní violoncellové sonáty tu nalézáme umělecké hodnoty, které by byly rovnocenné jeho obsáhlé klavírní tvorbě. Chopin žil od mládí mimo Polsko, ale udržoval si silné národní vědomí, které nalézalo odezvu v jeho hudbě. KLAVÍRNÍ TRIO G MOLL, op.8 (1828-29) je v tomto ohledu ještě značně netypické: Chopin je komponoval za svých studií na varšavské konzervatoři, kde se vzdělával za vedení skvělého pedagoga Josefa Elsnice. Jedním z cílů výuky bylo zvládnutí klasických forem, především formy sonátové. Trio mělo být zřejmě cvičným materiálem, ovšem Chopinův mimořádný talent z něj vydobyl víc. Hudba tria je na úrovni Chopinova tehdy už vyspělého hudebního myšlení, a dokonce je svým způsobem výjimečná...
NOVÉ PRAŽSKÉ TRIO je předním českým komorním souborem, který od roku 1970 vyrůstal pod pedagogickým vlivem prof. Antonína Kohouta ze Smetanova kvarteta. Členové souboru tak dostávali typickou školu české komorní hry, jejíž zásady dodržují i v současnosti. Po mnohých úspěších doma i v zahraničí, po cenách v mezinárodních soutěžích, vstoupili členové tria v osmdesátých letech do období své umělecké zralosti. Jejich kvality jsou vyjádřeny udělením ceny Českého spolku pro komorní hudbu 1982, účastí na významných koncertech doma i v zahraničí (MIDEM Classique Cannes 1983, turné v USA a Japonsku 1986 a mnoha dalších zájezdů) a natáčením gramofonových desek pro Supraphon Fibich, Suk, Novák) a Panton (Beethoven, Martinů, Šostakovič, Smetana, Flosman).