Rachmaninov v rukou Marka Kozáka. Mistrovství bez okázalosti.

Rachmaninovovy čtyři koncerty jsou dodnes prubířským kamenem světových klavíristů. Jeho klavírní transkripce skladeb jiných autorů (i vlastních dvou písní) nepřitahují takovou pozornost, ale o skladatelových kvalitách a životě svědčí neméně zajímavě. Zařadil se po bok mistrů tohoto žánru Liszta a Busoniho, jejichž transkripce jsou zároveň poctou originálu i svébytným výtvorem s novou zvukovou estetikou. Většinu svých transkripcí Rachmaninov napsal v letech 1921–29, kdy hodně koncertoval a nahrával; na koncertním pódiu v nich mohl předvést svou fenomenální techniku. K vrcholům této jeho tvorby patří Mendelssohnovo populární Scherzo z hudby ke hře Sen noci svatojánské a tři části Bachovy houslové Partity E dur BWV 1006. Čajkovského Ukolébavka z cyklu Šesti romancí v roce 1941 symbolicky uzavírá celou skladatelovu tvorbu – jako vzpomínka na svého obdivovaného učitele a vzácného člověka. Každá z transkripcí je svědectvím o skladatelově pokoře a vnitřní poctivosti, se kterou k nim přistupoval. Virtuozita, poctivost a pokora neméně charakterizují i interpreta této nahrávky. Po svém úspěšném debutu se zapomenutými českými klavírními koncerty (Kovařovic, Bořkovec, Kaprálová – Supraphon 2024) Marek Kozák prokazuje své mistrovství i v tomto – jen zdánlivě – nenápadném žánru.

Sergej Rachmaninov (1873–1943) – vlastní skladby (Šeřík, Sedmikrásky), transkripce: Johann Sebastian Bach – Partita č. 3 E dur BWV 1006. Franz Schubert – Wohin? Felix Mendelssohn – Scherzo. Modest Petrovič Musorgskij – Hopak. Georges Bizet – Minuet. Fritz Kreisler – Liebesfreud, Liebesleid. Franz Behr – Polka de W. R. Petr Iljič Čajkovskij – Ukolébavka. Nikolaj Rimskij–Korzakov – Let čmeláka. Franz Liszt – Uherská rapsodie č. 2