Komentář Karla Mlejnka k původnímu LP albu 11 0527 "Schulhoff: Sonáta pro housle, Ježek: Duo pro dvoje housle, Čajkovskij,B.: Smyčcový kvartet č.4" vydanému Pantonem v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
Stará, dobrá tradice české komorní hry tkví odedávna v její dobrovolnosti a ryzím muzikantském nadšení. Nelze to přehlédnout ani v době, kdy už máme řadu profesionálních komorních těles mezinárodní pověstí: vždyť i ona vyrostla z onoho velmi cenného tvořivého úsilí, bez něhož se nové hodnoty nerodí. Jestliže tato slova předesíláme krátkému profilu houslisty ANTONÍNA NOVÁKA (1938), má to své opodstatnění: také jeho vede touha po uměleckém sebeuplatnění k rozvětvené činnosti sólového a komorního hráče, jejíž výsledky zanechávají v našem koncertním životě hluboké a výrazné stopy. Antonín Novák, absolvent pražské konzervatoře v roce 1958, žák prof. K.V.Vacka a B.Voldána je dnes jedním z koncertních mistrů operního orchestru Národního divadla v Praze. Je to funkce odpovědná a dovoluje umělci uplatnit jeho individualitu; nezapomenutelné je např. jeho houslové sólo ve Fibichově melodramu Námluvy Pelopovy, v němž jako by se soustřeďovala všechna muzikalita v kráse kantilény a v lahodném, zpěvném tónu. Tytéž vlastnosti hry, spojené se spontánním a s plodným úsilím dobrat se podstaty interpretované skladby, pozorujeme i v Novákových sólistických výkonech. S velkým zájmem sleduje Antonín Novák soudobou tvorbu a uvádí ji do života. Týká se to velkých koncertantních forem s orchestrem (v poslední době např. uvedl Hábův houslový koncert) i komorních skladeb…Vrcholnou kreací v tomto oboru zůstává interpretace dvou skladeb Aloise Háby: Fantazie na op. 9a ve čtvrttónovém systému (za gramofonovou nahrávku obdržel Zlatý štít Pantonu 1973) a Suity pro sólové housle, op. 93.Oběma dílům vtiskl Antonín Novák svým pojetím jedinečný ráz, a co víc: neučinil z nich pouhou exhibici houslové virtuosity, nýbrž vystihl jejich hudební podstatu. Dočkal se za to vřelého uznání od samotného autora, který prohlásil, že A.Novák jeho čtvrttónovou fantazii doslova objevil. Široké pole působnosti uplatňuje Antonín Novák v komorní hře ansámblové. Spolupracuje s Munclingerovým souborem Ars rediviva, kde se pěstuje především hudba barokní, a je primáriem Sukova kvarteta (předtím spolupracoval s Novákovým kvartetem), v němž zase klade důraz na tvorbu nejnovější…Po tom, co jsme již uvedli, je jistě patrné, že komorní hudba je velkou láskou a životním posláním Antonína Nováka. A pro jeho povahu a pro jeho kolegiální smysl je příznačný dvojí rys této profilové desky: především, že je věnována soudobé tvorbě, a to dílům, která jsou nesporným dramaturgickým přínosem, a za druhé, že přizval k spoluúčasti i své kolegy ze Sukova kvarteta houslistu Vojtěcha Jouzu, violistu Karla Řeháka a violoncellistu Jana Štrose.
Ráz novodobých premiér mají dvě díla české hudby z dvacátých a třicátých let: Sonáta pro sólové housle (1927) od Ervína Schulhoffa (1894-1942), avantgardně orientovaného autora, který zahynul jako oběť nacismu za druhé světové války, a Duo pro dvoje housle (1934) ´m jedno z vyzrálých komorních děl Jaroslava Ježka (1906-1942). Kompozicí nejnovějšího data je IV. kvartet skladatele Borise Čajkovského (1925), žáka Šebalinova a Šostakoviče; toto dílo má v interpretaci Sukova kvarteta svou československou premiéru.