Po dvou staletích Rejchova tria ožívají s neodolatelnou energií…

Antonín Rejcha měl nejspíš pravdu, když se – na rozdíl od svých kolegů – moc nezabýval propagací vlastního díla s vědomím, že jeho génius bude v plnosti doceněn až dlouho po smrti. Jeho experimentátorský duch se dotkl některých fenoménů hudby 20. století (minimalismus, mikrointervaly ad.). A tak se teprve ve století jednadvacátém pomalu dostává jeho jméno do širšího povědomí, bez nutnosti vždy připomínat jeho inspirativní přátelství s Beethovenem či odkazovat na jeho slavnější pařížské žáky Berlioze, Gounoda či Francka. Po premiérové nahrávce kompletního klavírního koncertu (Bartoš, SOČR, Popelka 2025) se teď Rejcha dočkal první referenční nahrávky šestice klavírních trií, op. 101. Trvalo to celých 202 let od prvního vydání tiskem (1824), než si jeden z posledních jeho opusů našel cestu na nahrávku v interpretační a technické kvalitě, kterou si zaslouží. Skladatel tu každou chvíli posluchače „probudí“ nějakým překvapením a technickými nároky na hudebníky jasně definuje elitu, pro kterou je dílo určeno. Ve svém vizionářství zde skladatel předjímá plnokrevný romantismus Schumanna a dalších. Skvělé Trio Bohémo, jež za svůj supraphonský debut (Smetana, Schubert, 2024) sklidilo zasloužené ovace, přizvalo k nahrávání ve Vídni osvědčený nahrávací tým, režiséra Andrew Keenera a mistra zvuku Oscara Torrese. Z energizujícího výsledku (mj. ve formátu Dolby Atmos) se na hudebním Nebi jistě raduje sám Rejcha.

Antonín Rejcha (1770–1836) – Six Grands Trios Concertants pro klavír, housle a violoncello: Klavírní trio č. 1 Es dur, č. 2 d moll, č. 3 C dur, č. 4 F dur, č. 5 D dur, č. 6 A dur

Trio Bohémo: Jan Vojtek – klavír, Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello

Nahráno v koncertní síni Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Hudební režie Andrew Keener