Z komentáře k původnímu LP albu 11 0045-1 "Schubert, F. Oktet" vydanému Supraphonem v roce 1986 a nyní vycházejícím poprvé digitálně:

Na konci března roku 1824 píše FRANZ SCHUBERT (1797-1828) příteli Leopoldu Kupelweiserovi dopis plný pesimismu: žije prý teď tísněn nevyléčitelnou chorobou, nešťastný, osamělý a utěšován je vzpomínkami na léta mladosti. Avšak v témže dopise Schubert sděluje, že právě zkomponoval dva kvartety a oktet, a že se těmito díly zároveň připravuje na vytvoření velké symfonie. Tedy intenzívní skladatelská aktivita v době nejhlubší deprese; a navíc i stále náročnější tvůrčí cíle v čase, kdy Schubert cítí neodvratnost blízkého konce. Neustálá oscilace mezi radostí a bolestí byla základním životním pocitem Schubertovým a můžeme ji sledovat i v celém jeho skladatelském odkazu. Právě ono první čtvrtletí roku 1824, uzavřené dopisem Kupelweiserovi, je v tomto směru příznačné. V neobvykle krátké době tří měsíců vzniká tehdy elegický Schubertův smyčcový kvartet a moll op. 29 a temně dramatický kvartet d moll „Smrt a dívka“ – současně s tím však i jedno z nejslunnějších děl Schubertových, Oktet F dur.
Oktet op. 166 F dur je psán pro smyčcový kvintet s klarinetem, lesním rohem a fagotem. Vznikl na objednávku amatérského klarinetisty hraběte Ferdinanda Troyera, za jehož spoluúčinkování byl též ve Vídni na jaře roku 1824 proveden. Spojení smyčců a dechů v tomto díle souvisí tedy zřejmě s osobou objednavatele a není dokonce vyloučeno, že Troyer tenkrát navrhl Schubertovi i konkrétní vzor: Beethovenův Septuor op. 20 z roku 1800, tehdy ve Vídni nesmírně populární. Schubertův Oktet má téměř stejné obsazení jako Septuor a navíc i bezmála totožný šestivětý půdorys s rozměrnými krajními allegrovými větami, jež rámují větu pomalou, scherzovou, variační a menuetovou. Jinak už je ovšem hudební náplň Schubertova Oktetu ve svém jedinečném bohatství melodiky, harmonie a instrumentace zcela osobitým výtvorem skladatelovy invence...