Od smutku k radosti

Ondřej Kukal patří k nejtalentovanějším hudebníkům své generace, studoval housle a skladbu (u Jindřicha Felda) a dirigování. Jeho druhým učitelem a zároveň idolem byl Josef Vlach, legendární houslista, primárius Vlachova kvarteta a dirigent Českého komorního orchestru. Mladý Kukal byl členem Nového Vlachova kvarteta, které svou muzikantskou duší na Vlacha navazovalo a pro které v roce 1988 složil kompozici, jež hned získala cenu Generace. Tento raný kvartet op. 9 nově nahrálo kvarteto s Kukalovým jménem, v němž je skladatelova dcera první houslistkou. Jednověté dílo má především smuteční charakter, ale i živelnou muzikalitu a nezapře vliv Šostakoviče. Přelomovým rokem se stal rok 2003, kdy entuziastický hudebník po náročném koncertu s Českou filharmonií onemocněl virovým zánětem mozku a nikdo nevěděl, zda se ještě probudí. Vše se učil znovu a začaly přicházet mystické okamžiky, které dávaly naději a ukazovaly, jak sám říká, že „hudba ve mně zůstala“. Mohl se postupně vrátit ke komponování, na čas i k dirigování a vést Filharmonii Hradec Králové. Stále komponuje pro přátele, kteří při něm zůstali a jsou sami vynikajícími hudebníky, živelná, spontánní a rytmicky bohatá muzikalita je tu společným rukopisem. Souborem přátel a nejlepších muzikantů své generace je také In modo camerale, pro které složil skladbu nazvanou nejen podle původních hudebních témat, ale i prvních slabik všech čtyř nástrojů: hoboj, klarinet, fagot, klavír – dohromady HoKlaFaKla. Cornissimo vzniklo pro České hornové kvarteto a název přidává ke jménu corn latinskou příponu pro superlativ. Po úspěšném Clarinettinu se rozhodl zkomponovat poctu pro všechny nástroje, např. Harfeniannu, Flautiannu, Tromboniss a také zde zastoupené Organino pro varhany. Tak, jak se mu v mystických hlubinách paměti začala zjevovat hudba a vracet ho do života, stává se to někdy i s latinou a možná ne náhodou s velikonočním hymnem, oslavou Boha jakožto tvůrce, Veni, Creator Spiritus. Tuto skladbu věnoval své manželce. A zhudebnění Žalmu 40 můžeme dodnes chápat jako krédo komponované s mystickou věrohodností, žalm začíná slovy „Všechnu naději jsem vložil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal.“ Nejen Bůh, ale i okruh blízkých lidí, kteří dali konkrétní podobu tomu, jakou sílu může mít láska a přátelství. Všichni jsou jako širší rodina a interpretují jeho skladby s velkým vnitřním zaujetím.  Paří mezi ně také klavíristka Helena Suchárová-Weiser, která natočila Tanec pro klavír, vedle smyčcového kvartetu druhou skladbu z mládí, která výběr skladeb uzavírá. 
                                Jindřich Bálek

Mastering: Miroslav Mareš
Hudební režie: Tomáš Řezníček (1), Zdeněk Zahradník (2), Jan Svejkovský (3), Eliška Bejčková (4), Milan Puklický (5), Michal Macourek (7)
Design: Petra Míková

Natočeno ve studiu Českého rozhlasu v Brně (1) / živě v kostele sv. Vavřince v Praze v rámci 34. ročníku festivalu Dny soudobé hudby (2) / živě v sále Filharmonie Hradec Králové (3, 6) / živě v Novoměstské radnici v Praze (4) / živě v Dvořákově síni Rudolfina v Praze (5) / ve studiu Martínek v Praze (7).

Album vychází za finanční podpory OSA