Z komentáře Ladislava Kubíka k původnímu LP albu 8112 0424 "Pocta Jaroslavu Krombholcovi Ladislav Kubík - Wolkeriana" vydanému Pantonem v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:

Jsou okamžiky, které vstupují do naší paměti s mimořádnou intenzitou. Takové bylo poslední setkání s národním umělcem JAROSLAVEM KROMBHOLCEM na koncertě Pražského jara 2. června 1983. Do programu, jehož první část tvořila díla Josefa Suka a Vítězslava Nováka, byla zařazena i premiéra vokálně-symfonické poémy Wolkeriana. Tato skutečnost, pro autora mladší generace velmi vzrušující a inspirující, měla v Krombholcově životě a díle zvláštní logiku. Vedle hlubokého vztahu k české klasické hudbě, jenž vydal své vrcholné plody zejména v kreacích smetanovských, vedle nezapomenutelných interpretací děl L.Janáčka, B.Martinů, A.Dvořáka, J.Suka, V.Nováka, J.B.Foerstra, O.Ostrčila, O.Jeremiáše, vedle silného zaujetí Wagnerem, Straussem, Debussym či Bergem, jej vždy přitahovala i díla současná – E.F.Burian, J.Seidel, V.Dobiáš, J.Cikker, I.Krejčí, T.Vačkář – jímž vtiskl pečeť své vyhraněné osobnosti, mistrovsky vystihující podstatu díla a citlivě dotvářející jeho výrazový účin. Nejinak tomu bylo i v případě Wolkerian.
Neustálou platnost a aktuálnost veršů Jiřího Wolkera potvrzuje i skutečnost, že byly již mnohokrát zhudebněny. Zvláštností Wolkerian je snaha uchopit Wolkerův básnický profil v jeho dynamičnosti a celistvosti, tedy vytvořit jakýsi básníkův hudební portrét. Vývojová křivka Wolkerova života a díla představuje cestu lidského uměleckého zrání, zápasů, střetů a proměn osobnosti ve vztahu k realitě světa. Na počátku je okouzleným chlapcem láskyplně objímajícím vše živé i neživé („…jsem ještě dnes dítě, mohu všechno mít rád“), později mužem palčivě pociťujícím rozpor dobra a zla. Poznání sociálních kořenů lidského zla jej ve svých důsledcích vede až k bojové výzvě za uskutečnění revolučních ideálů („musí se zabít, musí se žít, ruce jsou zbraně, srdce je štít“). Tato strhující proměna, uskutečněná v krátkém období Wolkerova předčasně ukončeného života, je základním vkladem jeho uměleckého a etického odkazu a má svůj význam v širších společenských souvislostech. Dílo je rozvrženo do tří částí. První čerpá ze tří básní Wolkerova raného období (Oblaka, Kam půjdou?) a V parku před polednem z juvenelií a první básnické sbírky Host do domu, druhá obsahuje báseň Oči ze sbírky Těžká hodina a spolu s navazujícím sborem a capella na báseň Sloky z téže sbírky tvoří celek zobrazující básníkův vnitřní přerod. Třetí část tvoří známá Balada o snu, která je jednou z vrcholných Wolkerových prací, v nichž dospívá k nejhlubšímu poznání pravdy a geniální vizi lepšího světa….

JAROSLAV KROMBHOLC (*30.1.1918 - † 16. 7. 1983)