Z komentáře Miloše Skalky k původnímu LP albu 8113 0450 "Miki Volek. Miky Volek? Miky Volek!" vydaného v Pantonu v roce 1984 a jež bylo převedeno v roce 1993 na CD formát pod názvem "...Rána a gól...":
Patří k opravdovým průkopníkům českého rokenrolu a ve své době byl idolem, se kterým se v této oblasti mohl měřit jenom málokdo. MIKI VOLEK (1943) vnesl na naši rockovou (tehdy big beatovou)
scénu horečnatý projev plný vzlyků, funkčních zámlk, mimořádného rytmického cítění a obrovského napětí. i když projev Mikiho Volka vychází z postupů, kterými tento hudební žánr obohatili zpěváci jako Fats Domino, Conway Twitty, Chuck Berry, Little Richard a plejáda dalších, kteří stáli jako sudičky u rokenrolové kolébky let padesátých, přesto Volek zakrátko všechny tyto impulsy přetavil do osobitého stylu a jako jeden z prvních dokázal, že rokenrol se dá zpívat česky a že může mít i domácí autory. Volek začínal jako sedmnáctiletý, prošel mnoha pražskými i mimopražskými sálky..vystupoval s Crazy Boys i se skupinou Olympic v divadle Semafor. Stál u zrodu průkopnického pořadu "Ondráš podotýká" scénáristy Jiřího Štaidla a režiséra skladatele Karla Mareše - tady premiérově představil skladby obou autorů "Fůra chyb" a "Píseň o tichu. Na rozdíl od dalších interpretů rokenrolu platil Miki Volek v té době za enfant terrible žánru. Jeho neučesaný, nenakašírovaný a především hluboce prožitý projev se na hony lišil od tehdejšího dobového ideálu krásného zpívání. Ruku v ruce s prací interpretační začaly v té době i jeho pokusy autorské, ať už písničky zněly ve vzpomenutém pořadu "Ondráš podotýká" nebo v pozdějším semaforském představení "Tak co, pane barone" (1967). Jeho snímky na deskách bychom však spočítali na prstech kromě několika nahrávek (např. Hej hory hory, Hledám, hledám, Já ti píšu Sally) je jeho diskografie téměř nulová.
Album, které se vám dostává do rukou, je jakousi kolekcí známých i méně známých rokenrolových čísel scény padesátých let, vedle kterých najdeme i šest původních Volkových skladeb; všechny otextoval Michal Bukovič a Eduard Krečmar nejen s citem pro žánr, ale také s vtipem a lehkostí, aranžmá (Pavel Fořt, Milan Lejsek, Oldřich Bartas) vycházejí z dobového zvuku, který vydatně podporuje Fořtův stylový Labyrint.

Supraphon nyní uvolňuje titul pouze pro digitální obchody.